Rozum nebo cit?

15. dubna 2018 v 13:46 | Katarina |  Zamyšlená
Rozum vs cit. Odvěký souboj, který se odehrává v každém z nás. Boj mezi tím, co cítíme a tím, co je podle našeho rozumu správné.

V ideálním světě by na pomyslném stupni vítězů stanul cit, tedy naše srdce. Je přeci správné jít za jeho hlasem a plnit si svá malá i velká přání. To je naše životní cesta - náš smysl života, který všichni hledáme.

Ale řídit se jen svým srdcem není dvakrát praktické ani bezpečné. Proč? Protože je potřeba mít tu malou splašenou potvoru neustále pod dozorem. Jakmile se utrhne z vodítka, rozeběhne se do dáli za tím, co ji láká. Nekouká napravo ani nalevo. Zákonitě si proto při nejbližší příležitosti pořádně nabije čumák.




Ale kdo ho má pak pořád ošetřovat a kurýrovat? Už teď je celé pomlácené, pozašívané a několikrát slepené. Je potřeba se o něj lépe starat.

Cože? Starat?! Hlídat ho! A pořádně! Neustálý 24hodinový dozor. Spoutat, hodit do té nejtemnější kobky a klíč od ní zahodit. Nikam už nepůjdeš, akorát přináší samé problémy!

Samozřejmě ani tento druhý extrém není ideální. Potlačit své pocity a řídit se jen rozumem, není také ideálním řešením. Zahazujeme tak část našeho já, která nás dělá tím, kým doopravdy jsme. Štěstí nám to rozhodně nepřinese, právě naopak. A jako malý bonus - kupa zdravotních problémů, které jen zrcadlí bolavé srdce a smutek duše.

Jako malá jsem věřila tomu, že dospělý = rozumný. Každý dospělý pro mě byl ztělesněná moudrost. Řídila jsem se především jejich radami a volání srdce ignorovala. Nemohla jsem se dočkat dne, kdy budu taky dospělá. Dospělá, moudrá a rozumná. To se přeci po nás chce - být rozumní. A kdo je rozumný, ten přeci nedělá špatná rozhodnutí. A kdo nedělá špatná rozhodnutí, ten je úspěšný a šťastný.
Hodně naivní představa. Teď si rozhodně o moc moudřejší nepříjdu. Právě naopak. Kolikrát mi přijde, že jako škvrně jsem měla víc rozumu než všichni dospělí okolo mě dohromady.

Koho tedy vlastně poslouchat? Rozum nebo cit?

Je potřeba nalézt rovnováhu mezi naší hlavou a srdcem. Naučit je spolupracovat. K tomu, abychom byli šťastní, je potřebujeme oba dva.
A tak nezbývá nic jiného, než se na svou cestu životem vydat v trojčlenné výpravě. Srdce sice ví kam jít, ale jen rozum nám pomůže se k našemu cíli bezpečně dostat.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama